Je těžké zůstat sám sebou

14. května 2017 v 19:48 | Bett |  My Writing Pad
Co to znamená být sám sebou? V dnešní době jsou utvářeny vazby mezi lidmi a to ve velké míře za pomoci sociálních sítí. Stačí, aby se rozšířila jakákoliv informace či zpráva a brzy jí zná skoro každý. (A jestli je to všechno pravda, už nikoho nezajímá.)

Podle mě, být sám sebou znamená mít vlastní názor a za ním si umět stát. Umět se rozhodovat podle vlastní vůle a ne podle ostatních. Ale hlavně, nestydět se za sebe samotnou.

Proč je důležité, aby byli lidé sami sebou?
Kdyby měl každý člověk vlastní názor, tak se domnívám, že by spolu lidé o svých názorech na danou věc více diskutovali a společně se dostali ke kompromisu. Zatímco někteří lidé si místo toho, aby si utvořili a ověřili své názory, tak se automaticky přidají k názoru většiny. Takoví lidé se chovají jako stádo a nad tím, co si myslí oni sami moc neuvažují.

Denně nás také mnoho věcí ovlivňuje. Rodina, přátelé, knihy, ale i média a internetový prostor jako takový. Řekla bych, že tolik, jako nás ovlivňuje internetový prostor, nás neovlivňuje nic jiného. Internetová média mají spoustu funkcí. Nejdůležitější je, dle mého, podsouvání informací podle jejich vlastní potřeby. Myslím si, že se publikují jen ty informace, které média chtějí, abychom věděli. Zbytek zůstává nezjistitelným.

Být sám sebou je důležité a mnohokrát i složité. Já se sama sebou cítím být jen ve chvíli, kdy si plně důvěřuji.
 

Příběh na téma "Nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven"

24. února 2017 v 10:24 | Bett |  My Writing Pad
Je to něco před dva roky, od vzniku tohoto blogu. Tohoto místa, kam mám možnost psát cokoliv, co mě napadne, cokoliv, co může inspirovat, popudit ostatní nebo jen vykouzlit úsměv na tváři. Nejinak tomu je, bylo i bude nadále...

Poslední dobou se toho stalo hodně. Jela jsem v rámci jednoho skvělého projektu do Francie a připravovala jsem se na umělecké střední školy, kam jsem se i (k mému obrovskému překvapení) dostala. Kvůli tomu v posledním půl roce trochu trpělo moje psaní, zamyšlení se nad okolním světem a nenásilně to vyjádřit formou psaní. To ale doufám právě končí a vrací se k normálnímu.



Před rokem a půl blog taky na chvíli trpěl. Proč? To vědělo jen pár přátel a nebližší okruh rodiny. A dnes jsem se rozhodla s tím jít ven s nadějí, že to nepopudí nikoho v blízkém okolí nebo také toho, koho se to týká.

Tenkrát mě oslovila jedna moc milá slečna. Četla si můj blog. Líbilo se jí, jak píšu a nad čím píšu a nabídla mi spolupráci na knize, kterou psala ona a jiní autoři. Ano, mohla jsem napsat příběh do knihy na téma "Nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven". Mělo se jednat o motivační knihu, která měla lidi podpořit v těch nejtěžších chvílích.


Můj příběh je přímo dětinský a byl by stejně dětinský i dnes, protože zatím ještě nejsem natolik věkově vyspělá, že bych měla v kapse kdo ví jak strhující trauma, které by mě ochromilo natolik, že bych ho nikdy nezapomněla, ale to je v mém věku doufám snad pochopitelné.

Proto, tady je má práce, kterou jsem nakonec před rokem a půl odeslala. Kniha se ale zřejmě nikdy nedokončila. Ani ta slečna se mi od doby, kdy jsem práci poslala už neozvala. Mně to nevadí. Byla to neuvěřitelná zkušenost a to je pro mě mnohem důležitější. :)


O talentových zkouškách na SŠ...

9. ledna 2017 v 16:32 | Bett |  My Writing Pad
Když 31. prosince loňského roku 2016 odbila půlnoc, neměla jsem žádná novornoční předsevzetí ani žádný plán do nového roku. Měla jsem pouze přání (a to, udělat talentovky na umělecké střední školy, kam jsem dala přihlášky) a víru v to, že co se má stát, se nakonec stane...
 


MERRY X-MAS

12. prosince 2016 v 13:17 | Bett
Šťastné a veselé Vánoce!

Poslední dobou absolutně nestíhám... to se objevilo jak na mé aktivitě na blogu, tak ve škole a... vlastně úplně všude.

Tím ale nechci říct, že by to všechno, na čem jsem pracovala nebylo zajímavé. Naučila jsem se s internetovým programem na tvorbu prezentací, o kterém jsem do té doby neměla ani tušení, stihla jsem se podívat na týden do Francie, kde jsem uplatnila své znalosti s programovacím programem. Stále také udržuji kontakt se zajímavými lidmi právě z Francie, a aby toho nebylo málo, tenhle projekt mě také dál pronásleduje. A to až do konce letošního školního roku.
Samozřejmě, bylo těch všech věcí o dost víc, ale o tom až zase příště...

Abych tedy nějak navázala... Od toho pobytu ve Francii jsem se opět vrátila k programu Scratch, ve kterém jsem dělala tři roky zpátky. Pak jsem vlastně začala blogovat... a na Scratch nebyl tak úplně čas. Vytvořila jsem tedy takové malé přání k Vánocům vám všem! Hlavně zdraví a pohodu!

Přání bohužel nelze vložit přes blog.cz, proto pro jeho spuštění kliknětě prosím buď na tento odkaz: https://scratch.mit.edu/projects/133952470/

Nebo na obrázek :)


Nacházím samu sebe nebo se jen přizpůsobuji okolí?

29. září 2016 v 20:50 | Bett |  My Writing Pad
Nikdo nechceme žít sám. Bez přátel, bez rodiny, bez člověka, který vás vyslechne a nabídne vám pomocnou ruku...

...Ani já ne, ale události posledních dnů, týdnů a měsíců mě nejspíš donutily k odlišnému chování mého já... nebo jsem snad jen konečně našla samu sebe?

Z čarovného lesa - 1. díl

22. září 2016 v 14:00 | Bett |  My Writing Pad
Před nějakým časem si už po několikáté založila blog i moje sestra s tím, že tam už určitě bude něco psát. Navíc mě a pár jejich dalších kamarádek poprosila, jestli bychom na její stránky mohly také přispívat nějakými články. A už to bylo!

Blog je zaměřen na fantasy povídky a já jsem se konečně odhodlala napsat svou první fantasy povídku...

Jak jsme jeli za prarodiči...

31. srpna 2016 v 9:27 | Bett |  Deník Eykeshe Waawanyanky
,,Dnes by mělo být pěkně!" ozvala se moje mamka ,,Tak co jet s Keshem za babičkou a dědou?" navrhla.
,,To by mohlo být fajn." přikývla jsem ,,Jen abychom byli brzy doma, potřebuju si dobalit na ten tábor."

A bylo rozhodnuto. Po obědě jsme nasedli do auta. Taťka u volantu, mamka vedle na sedadle s Keshem pod sebou a já s Mandarinkou na zadních sedadlech, samozřejmě bezpečně připásané bezpečnostními pásy. Ozvalo se jen hlasité vrrrrm... a už se jelo!

Den 1. - Eykesh poprvé doma

30. července 2016 v 15:07 | Bett |  Deník Eykeshe Waawanyanky
Eykesh je pes, Československý vlčák. Zatím ještě štěně. Je veliký asi jako dospělá, mohutnější kočka domácí. Narodil se dne 12.6. 2016 a dnes (29.7. 2016) se stal oficiálně členem naší smečky...

Sestra nejlepší kamarádkou

29. července 2016 v 10:20 | Bett |  My Writing Pad
Je to už něco málo přes rok, co jsem psala článek o tom, jaké to je být starší sestrou. Hodně jste mě tenkrát uklidňovali, že je to normální a že sestra (Mandarinka) jednoho krásného dne dojde do puberty a náš vztah se o něco zlepší...

Byli jsme za štěňaty

18. července 2016 v 13:02 | Bett
Před dvěma týdny, tedy ve středu 6. července, jsme navštívili dům majitelů našeho budoucího pejska (samozřejmě s majiteli pejsků a jejich štěňátky, psí maminkou, babičkou a strýčkem...)

Kam dál