Objevení - Doctor Who povídka (VD)

26. dubna 2015 v 20:35 | Bett |  My Writing Pad


Je krásný, chladný, jarní večer. Já, Margareta Allonso, třinácti-letá studentka základní školy Plačící Anděl (nikdo ze školy neví, proč se takhle vlastně jmenuje) sedím tu, u mého psacího stolu a přemýšlím (ostatně jako každý večer) o nesmrtelnosti brouka. Dobře, zase se snažím být vtipná, ale jako vždy, nejde mi to. Ve skutečnosti totiž přemýšlím nad mou kamarádkou Wiki Leeovou. Známe se již od první třídy a opravdově spolu kamarádíme celé dva roky a tři měsíce. Jenomže, už za dva měsíce jsou letní prázdniny (tedy dva měsíce válení se doma v posteli s knížkou v ruce a se snídaní až do postele od mé starší sestry, která se o mě doopravdy stará) a Wiki společně se svým otcem a dvěma mladšími bratry se hned začátkem prázdnin (k mému velkému neštěstí) stěhuje do Francie.


Řekla jsem si, že budu Wiki každý den telefonovat a posílat SMSky, udržíme tak alespoň kontakt. Když mi ale má milovaná maminka spočítala, kolik mě bude stát volání do Francie jenom na měsíc, zaskočila mi má sýrová křupka tak, že jsem se ještě půl hodiny z toho musela zotavovat. Tak jsem se rozhodla pro psaní dopisů. To se ale také nakonec ukázalo jako nesplnitelný úkol, jelikož můj čas pro psaní není nafukovací a tudíž silně časově omezený.

A tak je čas pro plán B nebo C.
Plán B: najdu si další kámošku
nebo plán C: budu každý den brečet jako malá želva, stěžovat si na příšerný život a přitom utápět své slzy v mém oblíbeném sýrovém nachos.
Momentálně nevím, co jiného ještě napsat, takže, pro dnešek je to snad vše. Pac a pusu posílá
Margo


Margareta zaklapla svůj zbrusu nový (motýlí) deník a schovala jej do rohu pod kus vyčnívajícího koberce. Chvíli v rohu seděla, ale pak se konečně zvedla, hmátla po ovladači a zapla si televizi, kde zrovna dávali její nejoblíbenější seriál Doctor Who. Tak jako vždy, když Doktor přistával s TARDIS, Margo zavřela oči a představila si, jak se Doktor objevil právě u ní. Nic. Margo (tak jako vždy) otevřela oči a viděla přesně to, co pokaždé. Její černou televizi a na obrazovce modrou telefonní budku. Seriál neodkladně pokračoval dál a Margo se jen se smutným výrazem uvelebila na svou postel, kde dokoukala celý zbytek dílu.

Po skončení celé epizody se ozvalo hlasité křřřchrr.
,,A jéje." vydala ze sebe ještě pořád trochu smutná, protože právě zaslechla své břicho, jak žadoní o něco snědku. ,,Tak dobrá". zvedla se a dopravila jen tak tak k ledničce.
,,Tak copak to tu máme? Rybí prsty a puding." ...po chvíli přemýšlení ze sebe také dostala ,,Tak dobrá, dáme si specialitku alá Rybí prsty s pudingem, protože POZOR! dnes vařím já a Doktor!"
Margaret se tak nechala unést až na ní sousedé dupali a bouchali smetáky přes strop. (Nejspíš jsem nezmínila, že bydlí v menším panelovém domě, ale nevadí. :))

Po dokončení Doktorovi specialitky si Margo krásně prostřela stůl a začala hodovat.
,,Hmmm... to vůbec není špatné!" řekla si v hlavě a pak už nepřemýšlela nad ničím jiným, než nad rybími prsty s pudingem a protože měla všechno do 10 minut spořádané, rozhodla se Margo udělat ještě jednu várku. Po dokončení druhé várky vše položila krásně na stůl, špinavé nádobí hodila do myčky a už se chystala zakousnout se do dalšího vynikajícího oranžového rybího prstu. V tom, ale zaslechla skřípot a vrzání TARDIS ,,Třeba vysílají dnes dva díly?" pomyslila si Margaret a jelením skokem doskotačila do svého malého pokoje, kde nechala chudáčka televizi stále zapnutou. ,,Ne, to nebyla televize." zesmutněla Margaret ještě více a než se stihla zase vrátit zpět do kuchyně uslyšela klapnout zámek.
,,To bude mamka." rozzářila se najednou a celá šťastná doběhla ke dveřím. Zámek však byl zcela zamčený.
,,No bezva, už začínám blbnout! A to mi není ani 50 let!" Margo už byla celá zmatená a nevěděla, jestli je v jednom velkém snu nebo jestli se to děje doopravdy. Vrátila se tedy pro jistotu zpět do kuchyně, aby jí rybí prsty nevystydly. Co ale nevidí, rybí prsty a puding jsou fuč! Něco tu ale přece jen zbylo. Margaret opatrně vzala do ruky papírek, co teď ležel na stole místo rybích prstů a četla nahlas:

,,Díky za rybí prsty s pudingem. Opravdu se ti moc povedly! Tak, třeba se ještě někdy stavím. Zdraví Tě Doktor."

,,Tak fajn, teď toho mám už tak akorát plné zuby!" rozkřičela se Margo na celý dům. Sousedé začali zase bít do podlahy tak, že Margo skoro neslyšela svůj krok, v zápětí se ozval skřípot TARDIS, a zvuk puštěné televize. Lednice začala hlasitě vrnět a Margaretin deník zpívat. Všechny zvuky se vmísily do jednoho a ani po 5 minutách nepřestávali.
Tady není něco v pořádku...!
______________________________________________________________________________________________
Tento díl je celkem krátký, ale musím předem jen říct, že zatím nebudu dělat nějak EXTRA dlouhé díly. Už jen z toho důvodu, který jsem v příběhu dokonce již řekla, že čas není nafukovací a tudíž časově omezený. (A to hlavně u mě.)

Napište mi váš názor na tento díl do komentářů. :)
Děkuji a přeji krásný zbytek večera
Bett
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 18:33 | Reagovat

Wow, to vypadá slibně :-)
Zajímavý díl, tak akorát krátký, aby stihl čtenáře navnadit na příběh a aby se těšil na pokračování! :-) Už se těším na tvou další tvorbu, vypadá to velmi nadějně :-)
P.S.: Díky za moc hezký komentář na mém blogu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama