Straší mne sny?

2. srpna 2015 v 17:01 | Bett |  My Writing Pad
Stejně jako spousty malých dětí i já jsem měla již od mala šíleně hysterickou představu o strašidlech. Co si pamatuji, nikdy jsem neměla problém se strašidlami pod postelí, nýbrž mne takové představy nikdy neděsily. Naopak, představa mít pod postelí strašidlo pro mne bývala velice dobrodružnou cestou. Každopádně, zdávaly se mi o nich sny a několikrát jsem měla pocit, že jsem nějaké to strašidýlko koutkem oka zahlídla, ale když jsem se otočila, nikde nic.

Už jako malinké děťátko (tenkrát ještě v kolébce), jsem měla jeden zlý sen. Ano, byl to jeden z těch dětských snů, kdy se děti bojí všeho kolem sebe. Ať už je to lustr, plyšoví kamarádíčci nebo třeba vlastní postel. Je to jedno. Děti mají totiž tolik fantazie, díky které si ze všeho dokáží představit ohavnou a strašidelnou nestvůru, že to snad ani popsat nejde.

I když už je to pěkných pár let, stále si pamatuji svůj nejstrašidelnější sen. A to ještě z dob, kdy jsem neuměla mluvit. Nad kolébkou jsem totiž měla takového dřevěného čápa. Viděla jsem ho prakticky pořád. Vždy, když ho někdo čapnul za křídla, létal. Jednou večer mě moje mamka s taťkou šli uspat. Pamatuji si, že jsem hned zabrala, ale pak se mi zdál ten příšerný sen:

Bylo ráno. Ptáčci zpívali a z okna byl cítit jako vždy čerstvý vzduch. Malé děťátko se probudilo s dobrou náladou. Strašidla jako by přes noc úplně vymizela a nový krásný den ožil. Mrk. První, co upoutalo děvčátčinu pozornost byl čáp, jež se vznášel nad její kolébkou. Nad jejím nejbezpečnějším místem na světě... Ale co to? Čáp se proměnil v ohavného ptáka náramně se podobajícímu tukanovi. Jeho zobák byl opravdu obrovský a tělo mu zdobilo peří mnoha barev a odstínů. Děvčátko bylo zmatené. Nevědělo, zda-li se má smát nebo plakat. Tukan zamířil přímo ke kolébce. Jeho rozzlobený výraz by poznal jakýkoliv tvor, takže děvčátku bylo najednou jasné, že by mělo plakat a křičet o pomoc. Křičelo a plakalo, ale nic na plat. Pták si to dál plachtil přímo na ně. Jeho zobák se stále víc a víc přibližoval a děvčátko už celou panikou nevědělo co dělat. Ale než si tukan stihnul do děvčátka klovnout, sen byl ten tam a ustrašená holčička teď doslova řvala na celé kolo než jí rodiče nepřišli opět uklidnit.

Samozřejmě jak šel čas, sny i jejich obsah se měnil. Z přeměňujících plyšových hraček, co mne strašily se stali smrtící draci a šelmy a nyní mne ve snu někdo buď zezadu bodne dýkou nebo prostě nestihnu utéct a zemřu někde kdo ví kde. Vždy, když se potom probudím se ve mne drží pocity úzkosti a strachu. Proto také vždycky hledám svou ochranu. Svou rodinu, která mne vždycky a ve všem podrží. A to kdykoliv...

Také Vás straší sny?
Pamatujete si alespoň jeden z těch strašidelných snů z dob, kdy jste byli malí?
Jak se poté uklidňujete?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání návštěvníků

Klik =)

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 18:01 | Reagovat

Mně už se naštěstí noční můry nezdají... asi je to tím, že jsem se se sny naučila pracovat... nebo lapačem snů... nebo obojím :)

Mně jako malou děsila jedna čarodějnice z kinder vajíčka, tak jsem ji vyhodila z okna :D

2 Medion Reeve Medion Reeve | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 18:49 | Reagovat

Jsem asi divná, ale sny se mi zdají jen minimálně. A když už se mi zdají, dokážu je určitým způsobem usměrňovat. Kolikrát bych dala cokoliv za to, aby se mi zdály alespoň ty strašidelné sny :-D Straší mě daleko horší věci, které se nedají jen tak vysvětlit.
Hezký článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama