Tábor Janovičky 2015

19. září 2015 v 8:00 | Bett |  Other

Zdravím,
je to již pár týdnů, co uběhl můj milovaný tábor v Janovičkách. A jako vzpomínku na tento nezapomenutelný tábor jsem se rozhodla napsat tento článek. Takže, pokud by někdo nevěděl, kam na tábor, rozhodně sem. ;)


Tákže, jak už jsem řekla. Celý letošní tábor mám již za sebou... to to ale uteklo. Celých 14 dní jsem bydlela s partou těch nejlepších holek, které tímto zdravím a ještě jednou jim velice děkuji za prožití krásných dvou týdnů plných humorných a šťastných chvil, na které nikdy nezapomenu.



Začneme tedy dnem prvním
Po příjezdu do tábora vládla nesmírně úžasná atmosféra. Na holky Emmču, Natku a Elišku jsem se strašně moc těšila už jen proto, že jsem je celý ten rok neviděla. Hned, co jsme se tedy všichni přivítali a odjely prázdné autobusy, rozdělili si nás vedoucí do oddílů a následně jsme se rozdělili do chatek. Věci jsme si uklidily do poliček a hltaly jsme jednu větu za druhou. Poté nám vedoucí Denča přinesla povlečení, kterým jsme si povlékly postele a šli jsme hrát společně se třemi dalšími oddíly společné hry. Poté už jsme si jen lehli do postelí a co nevidět, už jsme spali.

Den druhý
Ráno nás všechny v chatce vzbudila má blbost (ne, opravdu jsem nezačala ze spaní zpívat, ale je to dost blízko...). V půl šesté mi totiž z ničeho nic začal zvonit budík v mém "chytrém" telefonu (což byla ale blbost, protože jsem měla celý mobil vypnutý). Problémem ale bylo, že nezvonil. On doslova řval. Naštěstí byl dost blízko mě, takže jsem mohla budík ihned a v klidu vypnout. Co se ale nestalo. Můj (jak už jsem řekla) "chytrý" telefon se rozhodl, že se zapne a proto rázem řev budíku vystřídal nepříjemný zvuk zapínajícího-se mobilu. Myslela jsem, že mi praskne hlava. Ten ohlušující kravál jakoby nikdy neskončil... Konečně nastalo ticho. Ohlušující vlna ustala a z ostatních postelí se hrnuly otázky ,,Koho to bylo?", ,,Co se děje?" nebo ,,Kolik je hodin?". Potom, co jsem holkám vysvětlila, co se vlastně stalo jsme všechny chytly záchvat smíchu a netrvalo dlouho a zase jsme usnuly. Probudila jsem se až v 7. hodin ráno. Podívala jsem se kolem sebe. Naty, Eliška i Emmča spaly. Pokusila jsem se tedy opět usnout. Podařilo se. Probudila jsem se o půl hodiny později, kdy už se na mne dívala netrpělivá Natka. ,,Spíš?" zeptala se a já kývla, že ne. ,,To je dobře.". Podívala jsem se na Elišku. ,,Hrlll... nečum!" ozvalo se z jejích úst. S Natkou jsme nečekaně začaly řvát smíchy z další povedené chvíle. Když už jsme se ale uklidnily, začaly jsme mluvit o ránu. O mém mobilu a budíku. Svým žvatláním jsme postupně vzbudily i Emmču. Ve chvíli, kdy se otevřely dveře a byl oznámen budíček jsme si co nejrychleji uklidily chatku a sešly na snídani. Po snídani jsme vykonaly pravidelnou hygienu a pak už nastal dopolední program. Opět jsme hráli společné hry s 10., 12. a 13. oddílem... (ano, byla jsem v 11. oddíle :)). V polovině následovala svačina a kolem 12-té hodiny nás čekal vynikající oběd. Pak už jen polední klid, který jsme si výrazně užily s kamarádkou Pájou, která nás stále pohlcovala dalšími a dalšími vtipy, díky kterým jsme se válely až na zemi a po poledním klidu se měla zahájit celotáborová hra. Protože nám ale začalo pršet, celotáborovka se odložila a odpoledne jsme strávili na chatkách popř. s oddílem a po večeři měly starší oddíly letní kino v budově :). Pouštěl se film Lucy a protože jsem tak trošku dětská dušička, musela jsem si několikrát zakrývat obličej. Jinak, film měl přeci jen něco do sebe. Hodně jsme ho pak na chatce řešily až do večerky, kdy jsme šly konečně spát... ,,Snad už Ti nebude zvonit budík!" škádlily mne ještě holky a potom jsme už konečně usnuly.

Den třetí
Ráno mi budík opravdu nezvonil. Probudily jsme se těsně před budíčkem, tak jsme se převlékly a začaly s uklízením. Po budíčku jsme měly ještě půl hodiny do snídaně. Proto jsme uklízely, abysme pak už nemusely nic moc dělat. Snídaně byla moc dobrá. Opět jsme si po ní vyčistily zuby a douklidily poslední zbytky v chatce. Dopoledne byla již konečně zahájena celotáborovka a zároveň jsme již odehráli první hru, ve které jsme vyhráli :). Poté jsme opět pracovali s našemi "oblíbenými" oddíly 10., 12. a 13. a následoval oběd. Po obědě opět polední klid s Pájou plný vtipných zážitků a historek a po poledním klidu zase práce s ostatními třemi oddíly. Večer se chystala diskotéka. Ovšem, pro menší oddíly. My, oddíly 10., 11., 12 a 13. jsme měli osobní program. Dlouho jsme nevěděli, co to za ten "osobní program" bude. Sešli jsme v bundách z kopce dolů, kde jsme měli počkat na vedoucí. Rozdělili nás do dvojic holka, kluk tak, že si vždy kluk vylosoval jméno holky, se kterou bude ve dvojici. Vedoucí nám řekli, že budeme mít s tím daným člověkem, se kterým jsme v páru, svatbu. Všemi to hrklo, ale co se dalo dělat. S mým ,,nastávajícím" jsme prošli stezku, během které jsme nejdříve měli poznávat nápoje v hrnečkách. On měl vodu a... ocet a já pivo a šťávu (myslím, že malinovou). Ani si nedokážete představit, jaká byla psina vidět, jak si toho octu do sebe leje celý ten hrnek v domění, že je to pivo a až v polovině mu dojde, že je to ocet. Celou cestu jsem pak poslouchala, jak to bylo hnusný a tak... další stanoviště této cesty bylo stanoviště, kde ženich musel natrhat kytici nevěstě. Dostala jsem jí nádhernou (popravdě, doteď lituji ty nešťastné holky, kterým kluci urvali kus kopřivy nebo kus suchého stébla. V tomhle jsem měla, přiznávám docela štěstí. :)). A tak jsme šli dál. U dalšího stanoviště jsme si měli udělat z přírodního materiálu prstýnky. Byla to sice fuška, ale nakonec jsem to konečně zvládla. Poté jsme se už jen sešly všechny páry a společně jsme mluvily o všem možném i nemožném. Teď už následovalo jen jedno (jestli tomu můžu tak říct) stanoviště. Byla to taková obřadní síň, kde nás oddal Zeus (tábor byl ve stylu starověkých Atéňanů). Když jsme přišli do této "síně", Zeus nás oddal, napili jsme se dětského šampáňa a pak hurá na diskotéku! Po diskotéce jsme si šli pak konečně lehnout. Pro tento den toho na mě bylo prostě moc. :)

Den čtvrtý
První slovo, které jsem slyšela v tento den bylo ,,BUDÍČEK!" vzbudil nás hlavní vedoucí celého tábora a nechal nám otevřené dveře dokořán. V chatce nám pak byla zima. Celé dopoledne jsme opět hráli naše oblíbené hry s ostatními třemi oddíly a po obědě nás čekal vynikající program. Přijeli musheři a po krátké a rychlé přednášce jsme se mohli projet na musherských saních. Bylo to k nezaplacení. Myslela jsem, že každou chvíli ze saní spadnu, ale žiju, takže vše dopadlo výborně. Hned, co musheři odjeli a my se přesunuli na večerní nástup, vedoucí nás překvapili zprávou, že nás čeká po večeři koncert. Přijela skupina VIVIAN a co vám budu vykládat, nic moc. Nejsem zrovna velkým zastáncem tohoto typu hudby, ale i přes to jsme si s Emmčou musely doběhnout pro podpisy a plakát. Po koncertě jsme si šli opět lehnout a ráno nás čekal opět velmi zajímavý program.


Den pátý
Ráno jsme se všichni museli povinně fotit. Své kostýmy jsme si museli vzít na sebe a zapózovat s nimi do fotoaparátu. Já, protože jsem všem dělala oblíbené copy na stranu, jsem si nestihla převléct boty, a tak jsem se na fotce musela postavit tak, abych zakryla ve své pravé ruce vyčnívající crocsy. Nejsou tam vidět... naštěstí. Focení se protáhlo na celé dopoledne, takže nás pak čekal už jen oběd a po obědě další kus celotáborové hry. Hned po jejím dohrání, jsme se opět přeskupili do oddílů a společně s oddíly 10., 12. a 13. jsme strávili celý čas až do večeře. Po večeři nás už jen čekalo oblíbené letní kino a já, jako obrovská milovnice filmů jsem ho málem celý prospala. Dávali film Konečně doma (či, jak se to vlastně vůbec jmenuje?) a mě absolutně vůbec nebavil. Po filmu nastala večerka, takže jsme všichni vykonali svou večerní hygienu a odebrali se do spacáků, kde jsme prospali celou noc.

Den šestý
Již od rána jsme měli plné ruce práce. Nejen, že jsme si jako obvykle musely s holkama uklidit pracně celou chatku, ale zrovna v tento den k nám na tábor přijeli dva lidé ze společnosti IGRA model. Již od rána jsme se tedy přeskupili do celotáborových skupin a společně jsme měli za úkol postavit diorama celého našeho tábora. Chatičky a celou budovu jsme měli složit a následně do celého diorama umístit. Byl to sice namáhavý úkol, ale společnými silami jsme zvládli vytvořit opravdu moc pěkné diorama celého našeho tábora. Nechybělo zde ani týpí, volejbalové hřiště, vestibul či snad dokonce oblíbený totem, který výborně zhotovila moje dvanáctiletá sestřička. Po obědě a poledním klidu jsme tedy svou práci dodělali a přesně v 17:00 jsme náš výtvor odnesli k vyhodnocení. Skončili jsme na 3. místě společně s jinou skupinou, takže vlastně na úplně posledním místě, ale mně to nevadí. Dali jsme si na tom dost záležet a podle toho jsem také byla spokojena. Poté jsme si už jen za námi po celý den nasbírané mince mohli vydražit něco právě od této společnosti. Emmče jsme se celá chatka složila na vláček co stojí asi 1 800,- (nevím přesně) a Emma si ho pak jen vydražila a odvezla domů. :) Já, jako jeden z těch nešťastníků, co si nevydražil nic, jsem dostala ještě jednu nesloženou chatku, kterou se v brzké době chystám složit. (Alespoň tu budu mít dvě :)). Po celé té aukci jsme se navečeřeli a poté nás čekala diskotéka. Jestli si pamatuji dobře, končila kolem dvanácté hodiny večerní a po konci jsme ihned pádili do chatek zase se zahrabat do spacáků a spát až do rána.


Den sedmý
Jen jsem si vyzvedla své vzkazy od rodiny z táborové pošty, hned se ve vzkazu psalo, ,,Ták a jste v polovině, doufáme, že si to tam užíváte..." atd. Všichni jsme věděli, že jsme v polovině, ale nikdo o tom nechtěl slyšet ani slovo. Nevyjímaje mě. Dopoledne jsme střílely (náš 11. oddíl) z luků a odpoledne jsme opět odehrály další kus celotáborové hry. Po poledním klidu tentokrát bez naší oblíbené Páji, jsme se sebrali a odešli všichni kus od tábora, kde již byli připraveni dobrovolní hasiči (někteří vedoucí) a po krátké přednášce bylo možné si vyzkoušet jak celý proces požárního útoku, tak si i podržet jen stříkající proudnici mířící na vrcholky pár listnatých stromů. Po celém odpoledním programu jsme se už jen navečeřeli a poté nás čekal skvělý táborový oheň, plný prozpívaných a pohodových chvil.

Den osmý
,,Tentokrát už jsme opravdu za polovinou!" v hlavě mi stále hrála ta samá písnička. Byla neděle. Vedoucí nám oznámili, že stejně jako my i oni jsou trochu vyčerpaní a proto na nás v tento den nebudou klást nijak velké úsilí. Celý den se pojmenoval dnem odpočinkovým a nebyli by to naši vedoucí, kdyby nás opět společně s klukama nespojili do nějaké ,,zábavné" hry. Všechny manželské páry se tedy rozdělily do tří skupin a zde jsme soutěžili proti ostatním skupinám v různých disciplínách. Odpoledne už bylo trochu klidnější. I tak si pro nás ale vedoucí vymysleli další společný program. Pár minut před večeří nás už ale konečně nechali být. Na chatkách jsme si mohli dělat, co jsme chtěli a poté jsme jen seběhli na večeři a po večeři... osobní volno, nebo jak říkáme my táborníci ,,indy-vindy". V naší chatce č. 29 jsme si užily snad tu největší legraci, jakou jsme mohly. I ostatní holky si určitě vzpomenou, když řeknu slovo ,,telefon". Šlo o to, že Natka zavolala kamarádovi, kterého měla stále na reproduktor, takže jsme společně s Eliškou slyšely každé šustnutí z druhého konce. Na oplátku, ale on slyšel i každé šustnutí tam u nás. Proto mu trvalo nějakých osm minut, než zjistil, že se na druhém konci skrýváme i my. Samozřejmě, hned co přišla Emmča i jí jsme dostaly do naší společné zábavy. Po telefonátu jsme si pak už jen povídaly a těsně před večerkou jsme se připravily do peřin, kde jsme si ještě šeptem povídaly, než jedna po druhé neodpadla.

Den devátý
Ráno jsme opět pracovali se 13. oddílem. Bylo docela zataženo, ale jak šel čas, postupně se celé počasí zlepšilo a hned odpoledne už bylo k uvaření sebe samu. Společný odpolední program byl dost zajímavý. Přieli psovodi od policie ČR, kteří nám nejdříve něco o jejich práci řekli a poté nám ukázali je i jejich psa v akci. Celou přednášku pak zakončili možností o podívání se i vyzkoušení různých pomůcek i oblečení. Po tomto společném programu nás čekal další společný program a to další etapa celotáborové hry. Poté se vyhlásily výsledky a proběhl klasický nástup. Po večeři, která následovala hned po nástupu jsme se všichni připravili na další letní kino, které jsem mermomocí celé prokecala společně s Eliškou. A o čem jsme si asi tak mohly povídat, když zrovna následující den se plánoval tradiční výlet do Broumova? Na nástupu zazněla otázka, zda-li se nestavíme v Lidlu. Je to tam levnější a kvalitnější, než v těch sámoškách ve středu náměstí. Proto jsme s Eliškou nemohly dělat prakticky nic, než imaginárně sepisovat nákupní seznam do Lidlu, takže z filmu ,,Souboj Titánů" jsem stejně nakonec neměla vůbec nic, ale mně to nevadilo. Stejně už jsem ho viděla. Po filmu jsme se opravdu bleskurychle turborychle s Eliškou zvedly a po vykonání večerní hygieny i zachumlaly do spacáků a jako vždy, další den byl za námi.

Den desátý
Dnes jsme měli odejít do Broumova, ale protože ráno šíleně pršelo, nakonec jsme nikam nešli. Společně s ostatními třemi oddíly jsme celé dopoledne hráli město, jméno, zvíře, věc. Byla to nuda a právě proto jsem si společně s Eliškou kreslila zentangle. Po vynikajícím guláši nás čekalo milé překvapení. Vedoucí nám oznámili krátký výlet a když jsme se vyloupli v Broumově, rozběhli jsme se do všech možných obchodů. Nakoupili jsme si vše, co jsme potřebovali a pak jsme se šťastně vrátili do tábora. Večer nás pak čekala diskotéka v našich kostýmech (takže jsem se cítila, jak vařené vejce) a poté jsme se již naprosto utahaní schouleli do postelí a spali jsme jak zabití.

Den jedenáctý
Den jedenáctý... ano, dnes jsme měli celý oddíl, celý den službu. Ráno jsme dohráli poslední etapu celotáborové hry a po poledním klidu nás čekal dětský den. Neboli celé odpoledne, kdy si můžeme doplnit své zásoby sladkostí. S Emmčou, Natkou i Eliškou jsme prošly skoro všechna stanoviště, takže zásoby nám docela narostly, ale ve chvíli, kdy jsme si mohly vzít něco ,,nejedlého", ihned jsem po tom šáhla, takže mini-propiska a druhé tričko z minulého roku bylo moje. :) Po celém dni jsme se večer sešli u táboráku, kde jsme opět zpívali a pak už jen do postele a spát!

Den dvanáctý
Naše vedoucí Denča večer držela hlídku, takže ráno vše dospávala. Proto nás měl náhradní vedoucí Filip, který střídal všechny oddíly, podle toho, jak měl který oddílový vedoucí spolu se svým oddílem službu. Také jsem zapomněla zmínit, že zrovna večer jsme měli stezku odvahy, kterou jsem si opět užila. Občas jsem se trošku bála, ale jinak to pro mě byl (ostatně jako vždy) bezvadný zážitek. Teď ale zpět k tomuto dni. Spolu s Filipem jsme tedy celé dopoledne strávili amatérským hraním lakrosu. A hned po obědě a poledním klidu, kdy už byla Denča zcela vyspaná jsme dohráli úplně celou celotáborovou hru. Do svačiny to uteklo jako voda, proto hned, jak jsme dosvačili, rozdali jsme si v naší celotáborové skupině odměny a odnesli je na chatky. A hned po náročném odpoledni jsme se po večeři přichystali k úplně poslednímu letnímu kinu, které jsme s Eliškou opět celé prokecaly a po filmu, který ani pořádně nevím, jak se jmenoval (myslím, že Velká šestka), jsme se odebrali ke sladkému spánku.

Den třináctý
A už to bylo. Poslední den a jelo se domů. Dopoledne jsme se schovávaly hlavně s Natkou ve stínu, kde jsme společně s ostatními děvčaty hrály černé historky. Zatímco Emmča s Eliškou a Pájou daly přednost jízdě po plachtě. Ihned po poledním klidu jsme měli čas vlastně až do večera si pořádně vše sbalit do kufrů a večer nás čekala závěrečná diskotéka, která (pokud si dobře pamatuji) končila někdy kolem 1 hodiny ranní. Poté už jsme se jen celí vyčerpaní vrátili do chatek a usnuli.

A aby toho nebylo málo, jako malý bonus jsme ještě před diskotékou nafotily pár fotek. Je ale naprosto jasné, že kvalita nestojí za moc, jelikož jsme neměly po ruce nic lepšího, než Emmčin mobil.

(Samotná fotka s Emmčou je bohužel tak rozmazaná, že se nedá použít. :( Ale to nevadí.)

Den čtrnáctý
Poslední den byl asi nejhorší ze všech, ale tak je to vždycky. Postupné loučení probíhalo už od devíti hodin. Se všemi jsem se plná zadržených slz nakonec rozloučila a ve chvíli, kdy postupně odjížděly všechny autobusy ve mně panoval divný pocit. Avšak, u koho by nepanoval, když si řekne, že všechny tyto lidi uvidí až příští rok. Nejlepším rozloučením ale stejně byla chvíle, kdy jsem již pevně seděla v autobuse a prohlížela si celý areál tábora, který celý rok neuvidím. Když v tom vedle nás zastavil druhý autobus přesně tak, že jsem viděla přímo na Elišku, Emmču a Páju. Ještě jsme si asi minutu mávaly, než autobus odjel a pak už jsem se jen vnitřně utěšovala myšlenkou, že se během roku dohodneme a sejdeme. Doufám, že nám to opravdu vyjde a pokud jo, těším se na vás holky. A NIKDY na vás NEZAPOMENU!!! ;)

To by bylo tedy již opravdu vše. Tábor byl opravdu skvělý, tak jako každý rok a příště se chystám jet zase!
S přáním pěkného dne vaše
Bett

(Všechny fotky kromě posledních třech jsou z rajce.cz)

Jo a abych nezapomněla. Je tu ještě jedna osoba, která má dnes významný den, takže:

,,Všechno nejlepší k narozeninám Eli!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání návštěvníků

Klik =)

Komentáře

1 Elík Elík | 19. září 2015 v 9:45 | Reagovat

Moc hezky si to napsala ;-) a to tam spousta detailů není :-D  :-D Já na tebe taky nikdy nezapomenu ;-)  ;-)

2 Bett Bett | Web | 19. září 2015 v 10:38 | Reagovat

[1]: Vážně? Tak mi některé detaily napiš a já je s radostí doplním. 😉

3 Elík Elík | 20. září 2015 v 21:30 | Reagovat

[2]: Nevím jestli je zveřejňovat hele :-D

4 Pája Pája | E-mail | 14. října 2015 v 22:41 | Reagovat

To máš pravdu Bety , byl to super tábor .A ty nektere detaily bych taky radsi nezverejnovala:-) :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama