Předpověď budoucnosti nebo jenom sen?

22. listopadu 2015 v 17:11 | Bett |  My Writing Pad
Taky se vám stává, že se některé z vašich snů plní? A je to vůbec dobré znamení?


Sny obecně jsou různé. Ať už jde o sny akční, dobrodružné, hororové, nebo pohodové, pořád se dějí v našich hlavách v době spánku. Ovšem, stalo se i vám, že byste byli ve snu na místě, které jste později poznávali? Nebo se ve skutečnosti stala situace, která se nám kdysi zdála? Je tedy možné, že bysme opravdu mohli věštit budoucnost?

Minulý týden mne jeden sen uchvátil natolik, že si sama dokonce přeju, aby se mi jednou vyplnil. A to i když je v něm jedno veliké kouzlo...

Ráno začíná kokrháním kohouta. Ale to ne... to se jen Mandarinka (moje sestra) snaží vysmrkat do tenkého papírového kapesníku.
,,Nech toho! Já chci ještě spát!" ozvu se svým nepříjemným tónem.
,,No, jo." cekne Mandarinka a přestane...
Asi po půl hodině vstanu, dám si snídani a hodím se do civilu. Ještě před tím, než se rozhodnu si připravit do školy, vezmu do rukou svůj nový foťák a prohlédnu si fotky, které jsem nafotila. Ale, co to je...? Video, které jsem nikdy před tím neviděla. Zmáčknu tlačítko ► a než si stačím uvědomit, kde to vlastně jsem, mám před sebou narozeninovou oslavu mé bývalé nejlepší kamarádky. Zrovna sedí u stolu a chystá se sfounkout svíčky. Ostatní děti se na ní pozorně dívají a povzbuzují ji. Zhluboka se nadechne a všech sedm svíček naráz pohasne. Všichni malé holčičce tleskají, zatímco její maminka už stihla celý dort nakrájet. Teprve teď mi v hlavě probleskla myšlenka, že tu nemám vůbec co dělat, ale hlavně, nikdo se na mě ani nepodíval. ,,Asi jsem neviditelná" šeptla jsem si, ale hned, jak jsem to řekla, všichni odvrátili pohled ke mně. Chvíli se jak děti, tak samotná oslavenkyně dívaly mým směrem. Nechápavě na mě zíraly, ale když se chvíli nic nedělo, vrátily se zpět k oslavě.
,,Takže mne nevidí, ale slyší" hned mi to bylo jasné. Proto jsem se dalších pár minut bavila tím, že jsem si stoupala k lidem, kteří pak díky tomu měli takový zvláštní pocit, jako by někdo vedle nich stál. Někteří mě dokonce chtěli nahmatat nebo chytit, ale já jsem se jim vždycky buď uhla nebo vyškubla. Podařilo se to až jedné osobě, která pak dokonce hádala, kdo jsem. Když mě konečně poznala, zmáčla jsem na foťáku jedno z tlačítek a hned jsem byla pro ostatní viditelná. Všem jsem vysvětlila, kdo vlastně jsem a jak jsem se sem dostala. Ani nevím jak, ale zničehonic jsem si všimla holčičky, co právě vyběhla z chodby. Byla mi povědomá, ale chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kdo to je... byla jsem to já... Naše pohledy se střetly a já se přistihla, jak se mi chce brečet. Ta malá drobotinka ke mně přiběhla a objala mne. Tiskla jsem si jí k sobě tak dlouho, až mi to začalo být divné. Pustila jsem jí a usmála jsem se. Úsměv mi opětovala a běžela zpátky k ostatním dětem. Vrátila jsem se zpět k lidem, se kterými jsem si do téhle doby povídala. A hned, co jsem si sedla, moje babička mi nenápadně naznačila, abych šla s ní a tak jsem tedy šla. Dovedla mne do ložnice a ještě chvíli si se mnou povídala. Pak už jsem jen postřehla, jak se mi u foťáku ukazuje vybitá baterie. Baterku jsem vyměnila, s babičkou se rozloučila a zmáčkla jsem další čudlík mého fotoaparátu.
Ocitla jsem se venku na stezce. ,,Nejspíš se tudy jde na nějakou horu" napadlo mě a už z dálky jsem si nemohla nevšimnout té malé holčičky, co už nebyla tak malá. Přiblížila se ke mně a s radostí mě pozdravila. Nejspíš si ještě pamatovala na tu zvláštní narozeninovou oslavu. Za ní si to šla Mandarinka, děda a babička. S babičkou a dědou jsem zase prohodila pár slov a poté se s nimi rozloučila.

Celý sen jsem se takto posouvala v časové ose od mých sedmi let do nedávné minulosti. Bylo vážně zajímavé a zároveň nesmírně zvláštní vidět se postupně starší a moudřejší.

Kdyby tenhle můj foťák uměl to, co uměl ve snu bylo by to to nejlepší na světě... A právě to by byla nejspíš chyba. Žila bych totiž minulostí a ne přítomností. Utíkala by mi jak škola, tak všechno kolem. Byla bych jako v jiném světě, který by mi ulevoval od všech mých povinností, problémů a potíží. Možná proto je fajn, že můj život byl a stále je bez kouzel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání návštěvníků

Klik =)

Komentáře

1 Elík Elík | 23. listopadu 2015 v 15:19 | Reagovat

Moc hezky napsané ;-) Zajímavý sen. Já si bohužel skoro žádný sen nepamatuji :-D

2 Pája K. Pája K. | E-mail | 23. listopadu 2015 v 22:46 | Reagovat

Bety tak to je dokonalé miluju čist tento blok!! :-P

3 Bett Bett | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 7:46 | Reagovat

[1]: To je myslím kolikrát nejlepší. ;)

[2]: To jsem ráda. :D

4 klamarinka klamarinka | Web | 24. listopadu 2015 v 19:08 | Reagovat

Ahojky Bet,
tohle byl moc hezký článek, opravdu se mi dobře četl a byl prostě super...
Měla jsi fakt zajímavý sen... A dobře jsi to dala do toho článku Život bez kouzel (jestli to tak chápu správně bylo to k tomu tématu týdne... ;-))... no prostě bezva a díky, že jsem si tak pěkný a inspirativní článek mohla přečíst :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama