Sestra nejlepší kamarádkou

29. července 2016 v 10:20 | Bett |  My Writing Pad
Je to už něco málo přes rok, co jsem psala článek o tom, jaké to je být starší sestrou. Hodně jste mě tenkrát uklidňovali, že je to normální a že sestra (Mandarinka) jednoho krásného dne dojde do puberty a náš vztah se o něco zlepší...



Už bylo na čase! Mandarinka konečně vstupuje do puberty. Je oprsklejší, hájí si svou tvrdohlavost a už nadobro skoncovala se svými oblíbenými hračkami. Strojí se teď jinak. Ne tak, jako dnes 90% všech puberťáků a ani jako menší děti. Má prostě svůj styl, který se jí líbí a já jen kolikrát nevěřícně koukám, co si to zase vzala na sebe! Člověk by řekl, že nějaké sportovní triko a elegantní sukně k sobě prostě nepůjdou, ale jí to doprčic sakra sluší!

Občas si taky říkám, jestli to není nějaký upír, protože když se člověk přemění na upíra, jeho vlastnosti se prý několikanásobně zvětší a zrovna tak to vnímám i u ní. Dřív, když po ní chtěl někdo něco, do čeho se jí nechtělo, tak jen chvíli proplakala a schovala se do pokoje do svého oblíbeného koutu a sáhla po knížce. Když se k ní pak opět dostala prosba o udělání něčeho, vztekala se, ale po delší (někdy i kratší) době to přeci jen nakonec udělala. Dnes to vypadá tak, že ztropí scénu a tu dannou činnost ani neudělá (ale někdy zase ano!). Je teď sice mnohem impulzivnější než dřív, ale to jí vůbec nebrání v její skvělé vlastnosti naslouchání. Vždy, když se něco děje, můžu se jí klidně svěřit, protože vím, že tajemství udrží a přitom mě vyslechne a pomůže mi.

I když se pořád docela dost hádáme, osvědčil se mi jeden fígl, který jsem sama vyzkoušela a vážně mi hrozně pomáhá zabránit připadným hádkám, které (jak jsem sama zjistila) z větší části vyvolávám já. Ségru se v každém případě snažím nebrat jako mladší malou sestřičku, ale jako nejlepší kamarádku, jako nejbližšího člověka, který tu je a bude se mnou. Protože tím, že je sestra mladší o 20 měsíců (což jsou téměř dva roky), jí mám potřebu stále v něčem opravovat a tomu nejspíš naši rodiče říkají vychovávání což, když se nad tím hlouběji zamyslím, je vlastně pravda. Totiž, když Mandarinka dělá něco špatně, zamyslím se, jestli je to tak závažné, že bych o tom dala vědět i své kamarádce a pokud ne, stisknu zuby a nechám jí to dělat po svém, ale pokud se rozhodnu jí o její chybě informovat, snažím se jí to dát opatrně najevo, protože tím, jak je silně impulzivní by mi mohl rychle na hlavě přistát květináč i s kytkou.

Musím proto říct, že je fajn mít mladší sestru, ale hlavně já si musím uvědomit, že jí do konce života nemůžu brát jako něco menšího, co ještě spoustu věcí neumí, protože to ani já. Musím jí brát jako někoho, s kým jsem nakonec úplně rovnocenná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anita Anita | Web | 29. července 2016 v 10:55 | Reagovat

To je úžasné, že to berieš takto. Ja sa s mladším bratom ani za ten svet nedokážem normálne rozprávať a fungovať v jednom dome bez hádok :D

2 Liška Liška | Web | 16. srpna 2016 v 17:14 | Reagovat

Já jsem zase mladší sestra staršího bráchy. Dělí nás od sebe 5 let a během dospívání to bylo fakt hodně znám. Avšak po dospělosti se člověku většinou ustálí charaktér a zjistí, že věk je opravdu jenom číslo. Žádné starší, mladší není tak podstatné, pokud si s tím člověkem sedneš. A pak si jen s úsměvem vzpomeneš na všechny ty sourozenecké šarvátky z dětství :)

Jinak strašně krásné, to Mandarinka :D takové roztomilé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama