O talentových zkouškách na SŠ...

9. ledna 2017 v 16:32 | Bett |  My Writing Pad
Když 31. prosince loňského roku 2016 odbila půlnoc, neměla jsem žádná novornoční předsevzetí ani žádný plán do nového roku. Měla jsem pouze přání (a to, udělat talentovky na umělecké střední školy, kam jsem dala přihlášky) a víru v to, že co se má stát, se nakonec stane...


Dny talentových zkoušek se přibližovaly a mě brala čím dál větší nervozita. Ani ne tak z toho, jestli stihnu dodělat všechny domácí práce, ale z průběhu talentovek. Neměla jsem absolutní tušení, co mě bude čekat po tom, až vstoupím do těch budov a odevzdám domácí práce. Jak moc těžké bude pro mě to zátiší, které nám připraví? Napadne mě nějaký dobrý nápad až nám zadají úkol, ve kterém budeme muset navrhnout zadaný předmět? Budu na tom hůř než ostatní? Tohle všechno se mi honilo hlavou cestou na první (a pro mě ty důležitější) talentové zkoušky, než jsme s rodiči dojeli před školu.

Zuby se mi drkotaly. Nemohla jsem ani mluvit (a vlastně ani pořádně chodit kvůli mrazu, který mě překvapil hned po tom, co jsem vystoupila z auta). Ve škole jsem dostala své pořadové číslo. To jsem nalepila na desky se svými domácími prácemi a odevzdala je ke zhodnocení. Poté nás přivítal ředitel, podal nám pár užitečných informací a hned poté se všichni uchazeči (včetně mě) odebrali do tříd.

Tam už na nás čekalo výborně naaranžované zátiší obsahující jakýsi dřevěný objekt připomínající vyřezávanou figurku nosorožce, hrnek, a spoustu dalšího. Urychleně jsem si sedla na místo, kde mi zátiší přišlo nejméně problematické. A po pár větách k danému tématu od učitele jsme začali kreslit. Měli jsme na to přesně hodinu a půl. Ani o minutu víc nebo míň.

Když se mi zprvu zdálo, že nemám absolutní šanci stihnout něco takového do tak krátkého časového úseku, vzpomněla jsem si na radu mé učitelky výtvarky, která mi vždycky říkala, ať se nezasekávám na jednom předmětu, ale ať zátiší kreslím celé, jako celek. Poslechla jsem tedy svůj vnitřní hlas, každému předmětu jsem dala zhruba stejný čas a k mému překvapení, jsem vše stihla na minutu přesně.

Pak už jsem ani tak nevnímala talentové zkoušky jako talentové zkoušky. Přesně, jak říkal v úvodu ředitel, po chvíli jsem v hlavě ,,přecvakla" a najednou jsem tolik nevnímala, že jsem na talentovkách a že mi to, jak se tu odprezentuji možná změní život. Vše, co jsem tu vnímala byly moje nápady, které jsem nenásilně kreslila na čtvrtku a tvarovala z papíru a špejlí...

No... a než jsem se nadála, byl konec. Odebrala jsem si zpět své domácí práce, nasedla do našeho rodinného autíčka a polovinu cesty domů jsem mluvila o tom, jak to nakonec bylo parádní!


Druhý den jsme jeli na talentovky tentokrát do Liberce. Vynervovaná jsem už nebyla tolik, jako předchozí den, možná proto, že jsem už alespoň zhruba věděla, co se po mě bude chtít a jak to všechno bude probíhat, ale těžko říct.

Když jsme do školy dorazili, což bylo jen tak, tak. Tak mě dvě holčiny, co seděly u vchodových dveří, málem poslaly na přijímačky na fashion design. Do teď vlastně nechápu proč? Možná kvůli té šále, kterou jsem měla na sobě?...

Hned, co jsem přiběhla do třídy se objevil učitel, který nám rozdal testy a popřál hodně štěstí. Musím přiznat, že jsem se na žádnou češtinu ani matematiku neučila. Proto pro mě bylo ohromným překvapením, když jsem zjistila, jak moc jednoduché ty testy byly.

Po testech následoval úkol, který měl ukázat, jak čistě a citlivě umíme pracovat s barvami. A nakonec opět zátiší. Tentokrát ale naprosto jednoduché, až na to, že na formát A2, který mě, pravda, zprvu trošku zaskočil.

Druhé talentové zkoušky jsem nejspíš o trochu víc odflákla. Ale, co? Možná jsem konečně pochopila tu větu

,,Co se má stát se nakonec stane"


Výsledky teda ještě bohužel neznám, ale jsem si jistá, že ať se stane cokoliv, bude to to nejlepší.

A pokud se náhodou někdo chystá na příští rok na talentové zkoušky na nějaký umělecký obor tak, jako jsem se chystala loni já, přeji hodně štěstí a pevných nervů. Hlavně chci ale říct, že realistická kresba se DÁ naučit. Jsem živoucí důkaz a co se týče nápadů... V umění není nic špatně... tedy, jen v tom případě, pokud se nejedná o návrhy funkčních předmětů... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama